B|R|N|O – Den 2/3 – Jak Být Matkou

Dnešek byl fakt dlouhý. Ani mi nepřijde, že se dnešní dopoledne odehrálo dneska. Jako by to už bylo mnohem déle.

Ráno jsme si užili dlouhou hotelovou snídani. Ovesnou kaši s banánem, kterou jsem měla připravenou ještě z domova pro Šímu, jsem nechala na pokoji v ledničce s tím, že si Šíma něco vybere na švédském stole. Z obrovských stolů plných jídla si vybral velmi skromnou snídani – tři celozrnné rohlíčky 😀 My jsme se mezitím nacpali minicroissanty, toustovým chlebem, bábovkou, tmavým chlebem, sýrem a dokonce míchanými vajíčky. Blbě nám nebylo. Zatím. Šíma zatím nevěří na talířky, tudíž v hotelové restauraci nadrobil tak, že kdyby se někdo jó snažil, tak by z drobečků snad postavil nový rohlík. Všichni číšníci zdvořile dělali, že si drobečků nevšimli, a já je zase při odchodu smetla na dvě hromádky – jedna byla drobky stolní, druhá na drobky podlahové 😀

Po snídani jsme zamířili s nosítkem na naši nejbližší tramvajovou zastávku a počkali jsme na jedničku. Po včerejším experimentování s brněnským jízdným jsme dnes pokračovali variantou pípni a jeď, která spočívá v pípnutí platební karty na terminál v dopravním prostředku. Tím si člověk koupí běžnou hodinovou jízdenku. Pokud stihne vystoupit do 15 minut, může si kartu odpípnout, tím využije kratší lístek a terminál mu vrátí pět korun rozdílu cen lístků. Takhle si člověk může vesele pípat ve všech prostředcích hromadné dopravy, a systém mu automaticky prodává nejvýhodnější jízdné. Maximálně mu terminál strhne 90 korun za den, což je cena celodenního lístku. Je to skvělý, boží, úžasný, jsme unešený 😀

Vystoupili jsme na zastávce Semilasso a přestoupili na trolejbus. TROLEJBUS! Tím jsme jeli až na Svrateckou, odkud jsme šli vysoko vysoko do kopce až k rozhledně Holedná. Holedná je nádherná, úplně jednoduchá rozhledna, ze které je vidět na jednu stranu přehrada, na druhou stranu AZ-Tower (nic dalšího jsem nepoznala 😀). Šíma celou cestu nahoru prospal, probudil se doslova až přímo na vrcholu rozhledny. Nahoře pěkně foukalo, všem nám úplně zmrzly ruce. Cesta dolů byla, snad kvůli nekonečnému točitému schodišti, trochu nepříjemnější, než cesta nahoru. Přestože jsme krátce předtím vyšlápli celý ten kopec!

Potom jsme se vydali oborou směrem k zoo. Půl cesty Matouš opakoval, že se snad dostaneme skrz plot, protože nikde nenašel, jestli je cesta ven odemčená. Cesta byla náročná, museli jsme v jeden moment skoro slaňovat a podlézat pod spadanými stromy! (Ok, ten kopec nebyl tak prudký a ten spadlý strom byl jeden a dal se snadno obejít.) Když jsme se dostali z obory, viditelně se nám ulevilo – začali jsme trochu blbnout s kamerou, a dokonce jsme dostali výborný nápad – chvíli Šímu ponesu já. Všechno jsme řádně zdokumentovali a já dělala všechno pro to, abych nemyslela na těch 17 kilo na mých zádech.

Šíleně jsem se těšila do zoo – ani ne tak kvůli zvířátkům, ale kvůli vstupence a restauraci. Holt mám jiný priority. Už tam jsem přemýšlela nad tím, jak si vstupenku nalepím spolu s lístkem z tramvaje do deníčku. No…takže ta vstupenka je jen účtenka s čárovým kódem, kdyby to někoho zajímalo. Vypadá ještě obyčejněji než účtenka z Tesca.

V restauraci Šíma nejdřív snědl svou původní snídani, pak se naladil na okolní bytosti a začal lomcovat se židlí, mlátit hračkami a vřískat jak pavián. Naštěstí měli všichni pochopení a Šíma dva obratné rodiče, kteří se umí najíst s dítětem na klíně. Nakonec to nebylo tak zlé, byly tam i jiné hodně živé děti 😀 Po jídle jsme se šli ještě podívat na samotnou zoo, když už jsme tam byli 😀 Šíma docela rychle vytuhnul, takže ze zvířátek moc neměl. My už jsme toho taky měli dost, tak jsme chtěli jít do hotelu. Vždy se ale objevil další výběh, který jsme chtěli vidět, takže jsme z ničeho nic viděli skoro celou zoo 😀

Zpět jsme místo tramvají jeli autobusem, protože nám tramvaj ujela. Vystoupili jsme úplně vyčerpaní na naší zastávce a šli do hotelu. Najednou se Matouš zastavil uprostřed přechodu a řekl: „Teď jsem teda nasratý.“ Autobus totiž odbočil do naší ulice a zastavil přímo před hotelem. To se nesmí stát, že někdo Matoušovi sebere jeho minutu v dopravním prostředku na úkor nudné, vyčerpávající a zbytečné chůze 😅

Bylo ještě relativně brzo a neměli jsme nic k večeři, tak jsme po krátké pauze na pokoji znovu zajeli do centra. Tentokrát už byla tma. Opět jsme vystoupili na Moravském náměstí přímo u fontány Opona. V noci je ještě úžasnější – je nasvětlená, takže jsou obrazce z padající vody mnohem zřetelnější. Stáli jsme tam a natáčeli snad deset minut.

Potom jsme obešli oba soudy (nejvyšší správní a ústavní) a zakotvili na Svoboďáku. Hranolkám jsme se vědomě chtěli vyhnout, tak jsme šli chytře z opačné strany náměstí. Přišli jsme ke stánku s klobásami a haluškami – já si dám halušky a Matouš klobásu. A teď se to stalo. Spadli jsme do pasti na turisty. Stánek měl halušky za přijatelnou stánkovou cenu za 100 gramů. Jenže to nebyly halušky, ale noky. A noky jsou o poznání těžší a nejsou na první pohled od halušek poznat. A Matouš šel beze mě a objednal jedny halušky a prodavač řekl „tak mě zastavte“. A pak ho zastavil a prodavač zvážil a řekl cenu. Cenu, za kterou bychom se normálně najedli oba. A Matouš zaplatil, protože mu bylo blbý říct ne, když si to objednal, a navíc to bylo pro mě a já daleko. A tu cenu…tak tu sem psát nebudu 😀 Mimochodem to uzený bych nedala ani psovi.

Tak jsme si spravili chuť ověřeným pivem a radlerem. Šli jsme pomalu na tramvaj, všude kolem sobotní večer v centru města – živá hudba, místní i cizinci s kelímky piva, světýlka ve výlohách – a řešili jsme, že jsme zrovna my spadli do tak jednoduché pasti. My, co sledujeme Janka Rubeše od prvního dílu pořadu Praha vs. prachy. Brali jsme to těžce s humorem 😀 Jo a přišla jsem o radler. Zůstal vylitý na chodníku 😂 (Ehm díky, miláčku 😂) Celou večerní akci jsme završili rituálním vyhozením nepoživatelných halušek do koše u Mahenova divadla a sprintem na tramvaj domů. Šíma cestou sežral skoro celý pytel křupek.

Matoušův postřeh: Kopec jako kráva, ale nemaj tu lanovku! (Myšleno asi Špilberk? Už nevím, napsala jsem si to během dne jako poznámku 😀)

Plán na zítřek: Vyspat se, jít tak na devátou na snídani, pak se sbalit a odhlásit z hotelu, nechat na hotelovém parkovišti auto 🤫 a vyšplhat na Špilberk. A pokud budeme mít energii, můžeme ještě skočit do bazénu 😊

Pokračuj ve čtení: B|R|N|O – Den 3/3 😊