Ahoj kamarádi! Minule jsem psala velké Jakozmlíka s velkými změnami. Psala jsem, že začal Šíma chodit do školky, že jsem začala pracovat na poloviční úvazek a že jsem těhotná.
Tak Šíma do té školky zase tak moc nechodí, protože je tam vždy pár dní a něco tam chytne, takže jsme pak 2-3 týdny doma s nudlema. V prosinci z toho byl zánět ucha píchaný na dětské pohotovosti v Motole, v únoru a březnu to bylo zase několik návštěv na ORL s počínajícím zánětem…to jsme ale naštěstí rozehnali.
Můj půlúvazek šel kvůli tomu taky docela k ledu – chodili jsme teda spolu do práce (takže k našim), ale buď jsem musela co 5-10 minut přerušovat práci nebo zařizovat hlídání od mamky, které v té době utíkala její práce (s tím vědomím se mi fakt dobře pracovalo) nebo ho nechat koukat až moc dlouho na pohádky. A nejčastěji to byla kombinace všeho. Moje už tak rozbitá pozornost se rozbíjela ještě víc a s ní rostla i moje podrážděnost a klesala tolerance ostatních lidí.
Koncem těhotenství jsem začala řešit i císařský řez (o něm píšu v článku Porod Kryštůfka – císařský řez) a pak jsem měla zánět dutin, no… stálo to za houby 😀 Takže skok v čase a bum!
V březnu se nám narodil Kryštůfek!
A už jsme čtyři 🥰 Moc to pořád nechápu, přestože teď už jsou Kryštůfkovi skoro tři měsíce (budu to antedatovat ok). Sžívání jde dobře – Kryštůfek v noci dobře spí, takže jsme docela odpočatí (já mívám kolem 4-6 hodin spánku, což není úplně moc, ale je to lepší než minule 😀), a poctivě pěstujeme vztah mezi brášky, takže Šíma žárlí minimálně a hodně s bráškou pomáhá. Tuhle jsem si odběhla jen umýt ruce, a když jsem se vracela, slyšela jsem za dveřmi, jak Šíma zpívá Kryštůfkovi, aby přestal plakat 🥰 A přestal 🥰
Víc věcí píšu dalším velkém Jakozmlíka, je tam i asi miliarda fotek 😀 Sem dávám jen fotky před a po 🥰
