Šíma miluje kola, motorky, auta, autobusy, tramvaje, letadla…zkrátka všechno, do čeho se dá nastoupit a někam jet. A když to navíc dělá to zvuky, tak je štěstím bez sebe. Projíždějící sanitka, hasiči, policie nebo popeláři (ti hlavně) jsou pro Šímu takovým zdrojem radosti, že se celý třese 😀
O výletech na kole jsme se bavili už dlouho, jen jsme se ne a ne dostat ke zprovoznění kol. Pak přišel impuls, ani nevím jaký, který nás přiměl zajet do obchodu se sportovním vybavením a vybrat Šímovi helmu. Šíma si nechtěl nechat nic dát na hlavu, což je u něj celkem obvyklé – nechce zkoušet nové oblečení nebo botičky. Když jsem mu poprvé obouvala gumovky, byl to tvrdý boj asi na deset minut. Každopádně se zkoušením helmy byl problém, ale podle obvodu jeho hlavy z posledního měření jsme si vytipovali velikost a nechali to na příště. Další den jsme zkoušeli jiný obchod, kde měli zase jiné velikosti. Vybrali jsme větší ze dvou velikostí s tím, že Šíma byl papírově na spodní hranici rozsahu, já na horní hranici 😅 (Ale já mám fakt malou hlavu 😀) Vydrží mu déle.
Pak jsme jeli k našim a přidělali jsme na moje kolo držák na dětskou sedačku po mém bráchovi. Bylo to 50:50, jestli to bude pořád fungovat, a jestli to vlastně vůbec jde přidělat na kolo s dámským rámem. Šlo to, ale bylo poznat, že to přidělávají tři technicky vzdělaní lidé – nejdřív jsem utáhla šrouby na jedné stráně tolik, že to nešlo přidělat na té druhé straně (já jsem se fakt snažila a dělala jsem to přesně podle návodu!!!), do toho mi radila máma, že to přece nemůže být tak těžký (mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, tak mě aspoň nech si přečíst návod, děkuju), nakonec se do toho pustil Matouš, kterého napadl skvělý nápad to kolo otočit vzhůru nohama, aby byl ke šroubům lepší přístup. Jenže frajírek přidělal držák na sedlo a ne na rám, takže znovu. Nedokážu říct, jestli kdybychom to dělali aktivně všichni dohromady (a jen nečekali, až to montér dodělá), jestli bychom to přidělali správně a na správné místo, nebo by to bylo přidělané blbě a na špatném místě 🤔 (Ale vsadila bych na tu druhou variantu.)
Když byl držák na místě, bylo na čase posadit do sedačky malého pasažéra. Ten jak viděl kolo se sedačkou, hned pochopil. Včera jsme totiž potkali tatínka na kole s dítětem v sedačce (dítě dokonce mělo stejnou helmu jako Šíma) a Šíma věděl okamžitě, že tohle je jeho nový oblíbený způsob dopravy. Posadili jsme Šímu do sedačky a chtěli jsme mu dát na hlavu helmu. To kategoricky odmítnul s tím, že mu nikdo nebude brát právo na vítr ve vlasech nebo co. Tak jsem si vzala helmu i já a řekla jsem mu, že na kole můžou jezdit jen lidi s helmou. Tento argument ihned akceptoval. Nechal si poprvé dobrovolně nasadit helmu a…no byla mu velká. Tak jsme po dlouhé diskuzi došli k závěru, že je mu sice helma velká a dá se s ní v zapnutém stavu otáčet od čela k týlu (haha, ne), ale když mu ji pevně připneme pod bradou, při pádu mu hlavu ochrání (klid, fakt to bylo v pohodě, jen to prostě nebylo na delší výlety).
Došla jsem s kolem a Šímou ven ze zahrady. Kdo to tam zná, ví, že sjet s těžkým kolem z kopečku a přejet koleje vrat je fakt libůstka. Na chodníku už stál Matouš, tak jsem po něm v návaznosti na složitější terén střelila Tak se Šímou budeš na výletech jezdit ty… a on na to že jo, sebral mi kolo a jel s ním on? Na mém kole? Když jsem já měla helmu? Co toto je za drzost? Malinko se mi ulevilo, že to nejdřív vyzkouší on, ale stejně! Já jsem zase viděla z nás dvou dřív, jak je Šíma s doširoka otevřenýma očima a vyceněnými zuby nadšený, heč! Matouš se Šímou vyrazili na cestu kolem bloku, s nimi jel jako servisák a spojka se světem v případě pádu strejda Amí. Další zkušební kolo jsem jela já, brácha mě vytáhnul na největší kopec a já ho vyjela. Ne úplně s přehledem, ale bezpečně jo 😀 Celou dobu jsem si povídala se Šímou, abych měla jistotu, že ze sedačky třeba nevypadnul a tak, klasika. Při jízdě z kopce mě Šíma plácal do zad, abychom jeli rychleji 😂 A já zatím držela brzdu, abychom náááááááááhodou nevylítli ze zatáčky 😀 (haha, ne, bylo to bezpečný) Po dokončení zkušebních koleček chtěl Šíma ještě jezdit. Tak jeli ještě jednou s Matoušem 😊
Pak jsem si kolo odvezla domů spolu s druhým držákem na Matoušovo kolo. Další den jeli kluci koupit tu menší helmu 😂 Odpoledne si pak jel Matouš přidělat držák na své kolo schované u babičky ve sklepě. My jsme měli za úkol se připravit a dojet za ním na kole. Jenže mi nedošlo, že když budu se Šímou sama, tak mi nemá kdo podržet kolo, do kterého budu Šímu dávat 😀 Jsem ale holka šikovná a pomohla jsem si sama. Pootočila jsem si přitom tyčku, ale to šlo celkem snadno vrátit 😀 Dojeli jsme za Matoušem, a pak jsme spolu vyrazili na 10km okruh domov (protože si Matouš zapomněl tretry 😀) – naši (už ani nevím proč, ale jeli jsme tam něco vyzvednout) – Stodůlky – domov. Bylo to skvělý a těšíme se na další výlet 😊
Jo a poznámka ještě – Dojeli jsme za Matoušem, a pak jsme spolu vyrazili znamená, že si vymyslel důvod k tomu, abychom museli Šímu vytáhnout ze sedačky – že prý včera pořádně neutáhnul šrouby na tom držáku 😳 A to řekl až potom, co jsem s ním sama jela asi 2 km 😒 Takže jsme vytáhli Šímu, sundali jsme sedačku z mého kola s tím, že utáhneme šrouby, a pak tam sedačku vrátíme. Během toho ji dal na své kolo s na zem ji pokládat nebudem. Utáhnul šrouby a s tak pojď Šímo! si ho normálně dal do sedačky na svém kole!!! Neuvěřitelná drzost! Kdyby řekl, že ho chce vézt, tak ho nechám. Ale on mi ho takhle sprostě ukradne! Myslela jsem, že se budeme hádat o to, kdo ho nebude vozit 😀 Je ale pravda, že na výletech to bude dopadat tak, že ten co neveze Šímu, veze všechny krámy 😀
