Jako malý (menší malý 😀) Šíma nesnášel jakoukoliv pokrývku hlavy. Tak jsem mu na zimní čepice přišívala šňůrky a na léto musel být ve stínu nebo mít klobouček, samozřejmě taky se šňůrkami. Jenže ten mu vydržel jen tak dlouho, dokud si ho neuměl sám sundat.
Když mu byl rok a kousek, koupila jsem mu sluneční brýle – rád si zkoušel ty moje, tak třeba bude chtít nosit ty svoje? K tomu jsem mu zběsile mazala hlavu i přes vlasy, protože to jeho chmýří opravdu jemnou kůži na hlavě neochrání. Za chvilku přestal nosit i brýle, takže na začátku tohoto léta, kdy mu budou dva, začal každodenní boj se střechou kočárku, která když je roztažená, sice stíní a Šíma vidí, ale nevidí nic, a když je složená, nevidí nic, ale vidí všechno. Tuhle větu bych moc ráda upravila, aby byla pochopitelná napoprvé, ale bohužel mě nenapadá jiný způsob, než to přepsat do bodů nebo tabulky 😀
- střecha roztažená -> střecha stíní sluneční paprsky, ale přes střechu Šíma nevidí na cestu
- střecha složená -> střecha nestíní sluneční paprsky, takže mu svítí do očí a nevidí cestu, na kterou by jinak vidět mohl 😀
- moc jsem to nezlepšila
Tak jsem se pustila do mnou neprobádaných vod šití kloboučků. Přece jenom už chvilku šiju, tak nějaký klobouček zvládnu! Nakoupila jsem vše potřebné, ale neměla jsem vhodnou látku 😀 Sice jsem měla spoustu bavlněných pláten s dětskými motivy, ale všechny vzory byly moc velké – Šíma by měl na kloboučku jen packu medvídka, půlku berušky nebo celkem 3 srdíčka. Tak jsem se musela poohlédnout v tom nejlevnějším obchodě s látkami široko daleko. Ve skříni u mamky 😇 Vybraly jsme asi 3 látky, finální výběr jsem nechala na Šímovi. Byl nadšený z barevných puntíků na bílém podkladu. Střih jsem si koupila opět od Caramilly, vybrala jsem velikost o číslo větší s tím, že do kloboučku všiju gumičku – klobouček tak bude rostoucí a déle Šímovi vydrží 😊 Tak jsem se dala do šití.
Čekala jsem, že mi to zabere tak dvě hodiny maximálně. Šila jsem 5. Respektive šila jsem asi 15 minut, zbytek jsem buďto stříhala, kreslila, nebo (a to s přehledem nejdéle) špendlila. Vyrobit takový klobouček není vůbec snadné, protože jak je tvarovaný, látka není pružná a špendlí se naopak, tak je to fakt jeden z kruhů Dantova pekla. (Jen ten první, není to zas tak zlý, ale chvílemi bych radši byla mrtvá 😀)
Nicméně jsem věděla, že jdu správným směrem, když jsem byla v půlce šití a Šíma si chtěl klobouček prohlídnout a dokonce si ho chtěl vyzkoušet! V téhle fázi to ještě nebyl klobouček, spíš jen takový kyblík bez krempy 😀 Ale to Šímovi nevadilo 😊 Takhle mě namotivoval k dalšímu šití a za chvilku bylo hotovo 🙂 Pak jsem prohlásila, že to byl první a poslední klobouk, co jsem kdy šila, protože to fakt nestojí za to! (😈)
Šíma teď měl klobouček proti sluníčku a čepičku proti větru. O té jsem nepsala, tak jen tady a rychle – ušila jsem mu jednovrstvou jarní/podzimní čepičku ze žlutého nápletu (jo) a lem z duhového úpletu (jo, je to prostě obráceně, než by člověk čekal 😀 …nebo jak jsem čekala já 😀). Střih opět Caramilla 😀
Šíma byl tedy zajištěný proti povětrnostním podmínkám jara a začínajícího léta.
A teď přijde ten zlom v příběhu. To natažení. První den Šíma klobouček vůbec nesundal z hlavy. Jako fakt vůbec. Přišli jsme z procházky a Matouš šel Šímu přebalit. Šíma má stále na hlavě klobouk. Matouš přebaluje, a protože to trvá déle (💩), Šíma se začíná nudit. Hraje si s kloboučkem, tahá za gumičku, žužlá korálek, hází klobouček přímo do pokakané plínky… No nic, ještě máme ten klobouček se šňůrkami z loňského léta, třeba mu ještě bude. No nebyl, ale je fakt pružný, tak to jeden den dá – pereme zítra, tak to nebudu hrotit. Další den jdeme z procházky, Šíma se nudí, hraje si se šňůrkami, rozváže klobouček a hodí ho PŘÍMO pod Matoušovu došlapující nohu. Jakože lépe to hodit nemohl. Matouš neměl šanci s tím cokoliv udělat. Kdyby se o něco jen pokusil, pravděpodobně by si jednou nohou přišlápnul tu druhou, rozbil se, pustil kočárek a ten ujel z kopce. (Jsem docela teatrální, co? A to ujetí z kopce samozřejmě není konec příběhu, ale nebudu tady vypisovat svoje deep dark fears, tohle je snaha o wholesome blog 😀)
Takže jsem ušila ještě jeden klobouček. A netrval pět hodin, ale asi jenom tři 😀
Každopádně jsem na kloboučky dostala skvělý feedback: Nikdo nic neřekl. Až když jsem zahlásila něco ve smyslu: „Nooo, naposledy jsem šila asi ten klobouček, co má Šíma na hlavě…“, ozvalo se „COŽE TO JSI ŠILA? NEVĚŘÍM! Šímo půjč mi klobouček! No jo, žádná cedulka…TO JSI FAKT UŠILA??“ Moje odpověď nahlas: „Jo, no a?“, moje odpověď uvnitř: 🥳🤩😁💁♀️💃🤸♀️💪💅
To šití mi celkem jde 🥰 Miluju to a je mi u toho krásně 😊 Stojí to peníze, ale to stojí všechno, že jo 😀 Za kafe dáme víc 😀
P. S. Trik s přesvědčením Šímy, aby nosil pokrývky hlavy spočívá v tomhle – nesmím ho nutit, ale ukázat mu, že je fakt super si ho vzít. Musí se rozhodnout sám 😅 Šíma si z hlavy strhává i tyhle kloboučky…pokud mu je někdo nasadí na hlavu a nenechá ho, ať si je nasadí sám. Klidně i naruby.
