Přišel čas nechutných veder. Venku je 36 stupňů ve stínu a v bytě máme 28, přestože větráme zásadně v noci a celé dopoledne máme zatažené zatemňovací závěsy, do kterých pere dopolední slunce. Sprchujeme se třikrát denně 🥵
O víkendu jsme jeli na přespání k Matoušovým rodičům. V patře mají podobně jako my v bytě, něco kolem 26-27 stupňů. K večeru jsme si vytáhli na zahradu deky a sezení, Šímovi jsme vytáhli nafukovací bazének, aby se mohl osvěžit. A protože mají Matoušovi rodiče nový stan, tak byl i stan. A Matouše napadl geniální plán – budeme spát na zahradě. S desetiměsíčním Šímou.
Já jsem se tomu ze začátku docela bránila – pod stanem jsem nikdy nespala (no a co jako, prostě na to moc nejsem, ok?), natož s takovým prďolkou. Takže jsem jela: „A co když nám bude zima?“ – „Tak se přikrejem přece.“ – „A co když bude pršet?“ – „Ten stan je nepromokavej.“ – „A co pes? Co když bude Šíma řvát a probudíme psa?“ – „Pes bude spát vevnitř, je vedro.“ – „A co ráno? Přece ho ráno pouštěj ven.“ – „Už jsme ve stanu na zahradě spali několikrát a nikdy sem nešel.“ – „A co když bude Šíma řvát tak dlouho, že by budil sousedy?“ – „No tak půjdeme dovnitř. Buď v klidu, vezmu si klíče, a kdyby se cokoliv dělo, můžeme jít normálně dovnitř. Tady všechno necháme a uklidíme to ráno. Neboj.“ – „A když půjdeme dovnitř, tak kde budeme spát? Nemáme rozestláno.“ – „To je přece otázka dvou minut miláčku.“ Došly mi problémy. Takže teda budeme spát pod stanem, no.
Matouš je na tyhle outdoorové akce skvěle připraven. Ne, že by pravidelně jezdili na vodu, nebo jezdili stanovat, to rozhodně ne. Ale stanů pár mají (nemyslím těch dětských Ikea stanů, myslím těch velkých pro-4-lidi-s-předsíňkou stanů). O karimatky, nebo dokonce o nafukovací karimatky, taky nouze není, spacáky do -5 °C jsou samozřejmostí. Všechno potřebné na spaní jsme nanosili do stanu, a udělali jsme si z něj pěknou jednorázovou ložnici. I lustr v podobě pověšené čelovky jsme měli. Dokonce jsme si udělali i improvizovaný koš na posmrkané kapesníky, ten se nakonec hodil ze všeho nejvíc, protože máme oba vrchol alergické sezóny 😂 Šímovi jsme do stanu přinesli skládací matraci do cestovní postýlky a asi tři spací pytle. Nakonec jsme do stanu přinesli i již dvě hodiny spícího Šímu, který do té doby spinkal ve sladké nevědomosti blížícího se dobrodružství v postýlce.
Matouš mi kladl na srdce, abych se v noci zbytečně neodkopávala, protože nad ránem teplota opravdu klesne, tak abych nenastydla. Jak to pochopil můj mozek? Buď se každých dvacet minut a kontroluj, jestli je Šíma dostatečně přikrytý, protože se rád odkopává. Šíma nakonec ve stanu spal úplně v pohodě – v noci se jednou vzbudil, chvilku si poplakal, a zase usnul. Zato já jsem se budila kvůli přikrývání, letadlům přistávajícím na Ruzyni, muškám, co omylem bouraly do moskytiéry stanu…
Šíma se ráno vzbudil v nádherných 5:20 😐 Zkusila jsem na něj starý dobrý tríček – kojení vleže, třeba ještě usne. Neusnul.
Kde jsem se to probudil? Na co je tahle plachta? Jdu k ní blíž. Mami překážíš mi, uhni. Tak já vylezu na tebe. Opřu se ti takhle o obličej, jo? Fuj mami, co to máš v nose? Hele, tady za ten cancourek budu tahat. Ty jo, ono to dělá díru v plachtě. A takhle se ta díra zase zadělá, hustý. Mami nech mi to, já si s tím chci hrááááááááááááááááát. Jé, na co tady máš mobil? Já chci mobil. Zajímalo by mě, jestli chutná stejně jako včera. Jé, tady je nějakej kabel, ten jsem ještě neochutnal. Mami, já se ti tu opřu o oko, dík. MAMI VSTÁVEJ DĚLEJ CHCI SI S TEBOU HRÁT. Jak, že si mám hrát s tátou? MAMI! Tak jo. TATI, POJĎ SI SE MNOU HRÁT. Tati, co když ti dám takhle packou ránu do nic nečekajícího oka? Tati, ty máš chlupy v uchu? Zajímalo by mě, jak chutná tátův nos. Jé, co to je? Co je v tý kapsičce? Já tam sáhnu. TATI NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, KAM MĚ TO DÁVÁŠ, JÁ CHCI NA DRUHOU STRANU! Tak já si tam dojdu znova no. Já tam touhle packou nedosáhnu. Zkusím tu druhou. Ještě kousek! Tati já se opřu o tvůj krk, neva? Tati co děláááááááááááš, já se jen chtěl opřít. Tak to zkusím naposled. Co to v té kapsičce je? Už to mám! Jé, to znám! To máme doma! Schválně, jestli to chutná stejně jako doma. Ňami ňami! – ŠIMONE NEŽER TY POSMRKANÝ KAPESNÍKY!
Tak jsme se teda probrali všichni tři. Pak Šímovi cosi přelítlo přes nos a začal vyvádět. Svým řevem přilákal psa záchranáře, který ho musel za každou cenu vysvobodit z té divné konstrukce, která se mu včera záhadně objevila na jeho panství. No, ještě že to není můj stan 😀 Ale ne, stan vyvázl bez následků (aspoň myslím, pokud vím, tak ho nikdo nekontroloval… 😐) a já na Matouše hodila pohled pes za náma nepůjde do stanu.
23:05 
6:50 
6:54
Ok, zvládla jsem to. Přežila jsem první noc ve stanu.