Jeden

Šímovi už je rok! Vůbec nechápu, jak se to stalo. Ten rok uběhl tak rychle, a zároveň mám pocit, jako by s námi byl celý náš život. Byl to ten nejkrásnější rok, jaký jsem zažila. Byl to rok naplněný radostí, smíchem, pusinkami, spoustou lásky a štěstí. Šíma je čistá duše mixnutá s raubířem, který když se probudí, není před ním v bezpečí nikdo! 😀 V jedné vteřině se dokáže rozdělit o sušenku, a hned v té následující člověka kousne do ruky. Umí člověka pohladit, a následně mu jednu vlepit 😀 Šíma miluje hudbu. Už jako malé miminko na ní reagoval velmi brzo. Poprvé se smál, když jsem mu zpívala. Teď má vlastní playlist se svými oblíbenými písničkami, na které bude tancovat za jakýchkoli okolností. Má rád, když s ním tancuju v náruči. Miluje lechtání a počítání žebírek. O pusinkování ani nemluvě. Má rád svůj odraz v zrcadle. Jakmile se může někde vidět, tak se bude koukat a smát se na sebe. Rád hraje na babu, i když vlastně neví jak. Baví ho přede mnou zdrhat, nebo mě honit. Zvlášť, když taky lezu po kolenou. V podstatě miluje cokoliv, co s ním děláme, pokud je to aspoň trochu zábavné 😀 Umí si dost dlouho hrát sám. Občas se ráno vzbudí dřív a třeba půl hodiny si hraje. Pak už má hlad, tak nás začne vehementně budit 😀 Je to andílek i čertík v jednom malém roztomilém balení 😍

Výlet

V den Šímových narozenin jsme vyrazili na výlet vlakem. Nejeli jsme vlastně nikam daleko, zůstali jsme pořád v Praze 😀 Nicméně to rozhodně nebylo menší dobrodružství! Vyrazili jsme vlakem z Masaryčky na zastávku Praha-Kyje. Odtamtud jsme se po lesní stezce (pravda, nejdřív jsme se museli proklestit skrz divokou zeleň u Kyjského rybníka) dostali k rozhledně Doubravka XIV (fakt se jmenuje takhle, hele).

Rozhledna je tvořená třemi masivními nohami z ohýbaného akátového dřeva, které se na vrcholu stýkají a vytváří vyhlídkovou plošinu. Na plošinu vede točité schodiště, které se při každém kroku nepatrně pohne. Takže se mi po 20 metrech stoupání po kinklajících se točitých schodech chtělo slušně blinkat 😀 Matouš byl ale naštěstí se Šímou na zádech úplně v pohodě a náš malý cestovatel taky, protože to stihnul včas zalomit 😀

Z rozhledny bylo vidět táááákhle daleko, ale protože to v téhle části Prahy skoro vůbec neznám, nedokážu říct, jak daleko to vlastně bylo. Určitě ale byla vidět malešická spalovna a myslím, že i Strahov. Možná.

Z rozhledny jsme potom šli dál směrem ven z Prahy a došli jsme na vlakovou zastávku Praha-Dolní Počernice. Z ní jsme pak jeli zase zpět na Masaryčku. Nechtělo se nám ještě úplně domů, tak jsme se zastavili pro kafe a svačinu v Bageterii u Bílé labutě. Někde v těch místech Šímovi odbil první rok života – podařilo se nám vyfotit se na minutu přesně rok po Šímově narození 🥰

Došli jsme až na Národní třídu, odkud už jsme jeli rovnou domů. Doma na Šímu čekalo tradiční focení a dortík se zelenou polevou 😊 Dostal banánový muffin se šlehačkou. Muffiny mu tak chutnají, že jsem sem na blog napsala i recept (Banánové muffiny).

• 

• 

• 

• 

• 

Oslava

Oslavu jsme uspořádali na následující sobotu. Pozvali jsme babičky, dědečky, prababičky, pradědečky, strejdy, tety… Moje část rodiny přijela prakticky celá o pár hodin dřív, aby pomohla s přípravami – jsme docela Hujeři a velké rodinné oslavy se u nás dělají každou chvíli. Respektive v Domažlicích, u nás v Praze výjimečně, protože pražských je nás jen pár. Holky (no tak ženy, no) připravovaly pohoštění, kluci (no tak muži, no) si hráli s dětmi nebo řešili politiku. Kolem třetí přijela i Matoušova část rodiny a oslava mohla začít. Venku bylo docela teplo, takže jsme plynule přecházeli mezi vnitřkem a zahradou, kde naši připravili krásný nový zahradní nábytek. Respektive nová byla jen část nábytku, ale co nebylo nové, to bylo nově natřené, takže jako nové 😀 Brácha zařídil narozeninovou dekoraci – koupil heliovou bombu a nafouknul spoustu balónků, které rozesel po domě a na zahradě, pár jich přivázal i na vrátka 😍 Koupil i obrovskou jedničku, kterou musel nafouknout vlastními plícemi, protože nepasovala na bombu 😀 Nicméně tenhle balónek v domě nějakou dobu vydrží – pořád v kuchyni visí ségřina osmnáctka, přestože už jí letos bude 22 😀 Heliové balónky byly fuč ještě ten den, buď odletěly, nebo je zabavily sestřenice 🎈

Dál brácha připravil na zahradě kroketovou trasu, která během dne zabavila postupně obě mladší generace a pár jedinců i z té druhé nejstarší. (Tohle zní hodně divně, co? Tak já dám kontext. Moje mamka má dva bráchy. První z nich má stejně staré děti jako jsme my se ségrou a s bráchou. Druhý z nich má děti spíš k Šímovi – má chlapečka, který je stejně starý jako Šíma, tříletou holčičku a jedenáctiletou slečnu. Jsou to moje sestřince a můj bratranec, nicméně k Šímovi mají všichni mnohem blíž 😀 No a s námi si jednou zahrála i Matoušova mamka 😀)

Slova hlavního gratulanta jsem se mohla ujmout já (ne, díky, stydím se), Matouš (ten se taky netvářil), moje mamka (ta by si musela dát pár panáků), nebo táta (ten byl naoko uražený, protože jsem na pozvánku napsala, že se bude oslava konat na zahradě Šímovy babičky, ne babičky a dědy). Nikdo z nás se k tomu vůbec neměl, tak se toho ujala moje domažlická babička. Maminka mojí maminky. Maminka celého rodu. Nemusím sem psát, co řekla. To si budu vždycky pamatovat. Ani ne tak slovo od slova, to si nepamatuju ani teď, ale ten pocit. Šíma je první dítě prvního dítěte jejího prvního dítěte 😊 (Jo, je to správně 😀)

Šíma dostal ke svým prvním narozeninám dort z Erhartovy cukrárny. Byl celý modrý s úžasným medvídkem, hvězdičkami, mašličkou a vanilkovým krémem vevnitř. Sápal se na něj a možná už by ho mohl, ale nechtěla jsem riskovat, že mu takhle brzo spustíme závislost na cukru – čím později, tím lépe 😅 Tak dostal vyzkoušený banánový muffin, do kterého jsme mu zapíchli obří jedničku s knotem. Sfouknutí svíčky jsme trénovali asi dva týdny, ale vždycky, když už se Šíma tvářil, že svíčku sfoukne, tak do ní šel ručičkou 😀 Tak si může sfouknout tu mojí nebo Matoušovu, až budeme mít narozeniny my 😊 Dort jsem, musím se pochválit, velice profesionálně nakrájela na krásných 20 kousků pro 20 gratulantů. To je teprve zkouška dospělosti. I když uznávám, že svatební dort nám dal taky docela zabrat. Na něj jsme ale zase byli dva 😀

Když jsme se pěkně zaplácli dortem a zalili ho kafem, šli jsme se fotit. Měli jsme připravený seznam skupinek, který jsme museli operativně trochu smrsknout, protože se začalo kazit nejen počasí, ale i nálada našich nejmladších. Tu nejdůležitější fotku ale máme – jsme tam všichni! Bohužel nám chybí bratranec a teta se strejdou, kteří na oslavě nemohli být. Ale přijeli další den, tak je tam můžeme dophotoshopovat 😀

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Skoro bych zapomněla, že jsme vyrobili super gif, který měl původně znázorňovat, jak se babičce rodila vnoučata, ale chyběl nám již zmíněný bratranec a naši nejmladší už byli při focení na odchodu. Takže je to vlastně jen proof-of-concept gif 😀

Dárky

Trochu jsem se bála dárkového šílenství, protože je Šíma první své generace nejen v mojí rodině, ale i v té Matoušově. Dalo se očekávat, že se babičky a prababičky pořádně praští přes kapsu a nakoupí spoustu božích a roztomilých a barevných a úžasných oblečků nebo hraček. Jakože fakt horu. Tomu jsem se chtěla vyhnout, protože by Šíma neměl šanci to unosit nebo uhrát, já bych to neměla kam dávat (už teď má Šíma na hračky vyhrazený velký šuplík pod televizí, který je téměř plný) a hlavně by z toho vlastně ani nic moc neměl. Výhledově.

Tak jsme se rozhodli, že všechny poprosíme, aby Šímovi napsali narozeninové přání a k němu osobní dopis. Dopisy nebudeme číst (četli jsme jen ty, u kterých nám autor sám od sebe výslovně řekl, ať si je přečteme), schováme je a dáme je Šímovi, až bude větší. Zatím ještě nevíme, jak moc větší by měl být 😀 Nabízí se osmnácté narozeniny, aspoň tak budu mít víc času na to vymyslet, jak všechna přání a dopisy poskládat do nějakého pěkného alba, aby je nedostal jen tak v krabici od bot 😀

Nicméně samozřejmě jsme nemohli babičky ochudit o dárky, takže jsme si řekli o hrací desku rozvíjející jemnou motoriku a tahací hračku, kterou by za sebou mohl Šíma vláčet, když leze, nebo až začne běhat. Mimo to dostal ještě svůj první dřevěný telefon, plachetnici do vody, dřevěné hasičské auto a dřevěný buldozer. A pak dostal hrající knihu se zvířátky, která nejde vypnout, je fakt hlasitá a…úplně s ní nesouzním, takže je v knihovně za skleněnými dvířky 😀 A nakonec dostal nějaké drobnosti – plenky, spoustu křupek a sušenek… 😊

Od prababičky a pradědečka dostal nádherný medailonek z bílého zlata na památku svého narození. Medailonek má na sobě ciferník s vyznačeným přesným časem Šímova narození; zezadu je napsáno jeho jméno, datum narození a porodní váha 😭 Babička s dědou kvůli němu museli přes úplně celou republiku ke konkrétnímu zlatníkovi 🥰

Všechno se povedlo, byly to nádherné narozeniny 🥰

• 

• 

• 

•