Pondělí 19. 7.
19:10 Dneska se nám moc nechtělo vstávat. Šíma se vzbudil první a nějakou dobu si sám hrál, takže jsme s Matoušem mohli ještě podřimovat 😍
Na dnešek jsme si naplánovali výlet – Matouš měl dnes míň práce (asi na dvě hodiny), ale já naopak měla hodně práce (vlastně taky na dvě hodiny). Chtěla jsem původně pracovat dopoledne, ale spoustu času, kdy Šíma nevyžadoval pozornost, jsme prováleli v posteli 😀 Když jsme vstali, tak jsem Šímu nakrmila, pak jsem uklízela, dala prát plínky, dala dohromady nákupní seznam, až najednou bylo půl 12 a byl čas na spaní. Vzala jsem tedy Šímu na procházku do obchodu. Krátká procházka byla nakonec na hodinu, protože nemohl usnout.
Matouš mezitím mluvil se svou ségrou – přiveze nám borůvky a půjde s námi na výlet. Šíma měl za chvíli čas na oběd. Dneska jsem zkusila nový recept – mrkvovou pomazánku, kterou jsem mu pak namazala na chleba. K tomu dostal pár kuliček cizrny, vařenou mrkev a brokolici. Dneska mu to moc nejelo – brokolici dostal teprve podruhé, mrkev v téhle podobě taky moc nezná a pomazánka vypadala podezřele. Jedl vlastně jen cizrnu, která byla v drtivém oslabení 😅
Matoušova ségra přišla v době, kdy jsme ještě nebyli po obědě a já byla uprostřed práce. Takže měla skvělou příležitost pro hlídání Šímy!
Vyrazili jsme asi po hodině na výlet s nosítkem. Šíma by měl už už spinkat. Jeli jsme metrem na Anděl, pak tramvají na Malostranské náměstí, pěšky přes Karlův most, a pak podel řeky na Národní třídu. Tam jsme zakempili a dali si kafe a svačinku. Mezitím se Matoušova ségra domluvila s rodiči, že se sejdou v Podolí a pojedou společně domů autem. Jenže jsme ani nestihli odejít, než volali, že už jsou tam (#myJsmeOdcházímeNaCestě) 😀 Tak jsme si navzájem vyrazili naproti a potkali jsme se před Goethe institutem. Matoušův táta tam zastavil na chodníku u přechodu, ale nikdo nic nenamítal, protože má auto s tím správným logem 😀 Naštěstí nikomu reálně nepřekážel. Chvíli jsme si tam povídali, a pak odjeli. Zamávali nám majáčky 😀
Šíma usnul za chvilku – na eskalátorech do metra. Což od něj byl naprosto geniální krok, protože bylo 19 hodin. Obvykle se budí nejpozději v 18. Takže se vyspí v metru a pak bude strašit do noci 😀 Uvidíme, jak to dopadne 🙂
Dnešní oběd 
Má radost, že teta usnula v metru dřív než on! 
Na Karlově mostě 😊
Úterý 20. 7.
11:50 Překvapivě to včera dopadlo dost dobře! Přijeli jsme domů a já šla připravit věci na bleskové přebalení, převlečení a nakojení. Potom jsme Šímu vytáhli z nosítka a při konstantním vyluzováním konejšivých zvuků ho přebalili a převlékli. Sice se u toho probudil, ale byl pořád trochu mimo. Pak se rychle najedl (zvládl být přisátý dohromady asi 10 minut), já ho nespícího položila do postýlky a hladila mu hlavičku. Usnul asi během 15 minut a spinkal až do 4 ráno 😊 Po dalším kojení spal asi do 7, takže naspal skoro 12 hodin! To je jeho obvyklý objem spánku za celý den 😅
21:55 Pozvali jsme bráchu na oběd, protože je mamka na týden pryč a on by chudák neměl co jíst 😀 Přišel i se ségrou, která šla k sobě do bytu, protože měla sraz s přítelem. Nakonec k nám přišla i ona 😊 Brácha dostal slíbenou sekanou, Matouš si dal borůvkové knedlíky a já se ségrou jsme si daly espresso tonic 😀 Kluci jedli, já dělala vzornou hospodyňku a Šíma zaměstnával ségru. Ukazoval jí kvítky, co máme za dveřmi na balkon. Pár jich pohladil s tak velikou láskou, že mu zůstaly v ruce. A pak vznikly boží fotky.
Potom jsme šli na procházku a ségra šla do bytu. Šli jsme na naši klasickou procházku, na kterou jdeme, když nás nenapadne nic lepšího – do Starbucks a zpátky. Je to kolem 6 km, což je docela přijatelná vzdálenost jak pro případ, že si nechceme ušlapat nohy, tak pro případ, kdy se chceme projít.
Místo klasického muffinu jsme skočili do Ikey pro skořicové šneky a párky v rohlíku (jo, je mi blbě a jo, zasloužím si to).
Když jsme přišli domů, byl Šíma docela nevrlý. Měl hlad a byl tak nějak unavený, ale vlastně ne (hele líp to popsat fakt nejde). Chvíli to vypadalo dobře – dostal rýži a pak jsme se mazlili a lechtali. Pak se ale vrátil ke své původní náladě. Tak jsme se snažili odchod do postele trochu natahovat, aby byl před dalším uspáváním aspoň 2 hodiny vzhůru. No a…teď už teda spí, ale…no řekněme, že jsem ho uspávala přes hodinu a Matouš skoro půl hodiny. Nehodlám se k tomu už vracet, natož to po sobě ještě číst 😀
Teď už jsme v posteli všichni, protože Matouše začala bolet hlava (karma za šneky a párek v rohlíku?). Jo! Po neúspěšném uspávání jsem měla trochu…řekněme ubrečenou náladu. Tak jsem si udělala medvídkový čaj pro pohádkové sny, který jsme v pátek dostali od kamaráda 😊 (Ahoj Tondo! 🥰) V návodu píšou 1-3 medvídky do hrnečku a zalít horkou vodou, já si na zkoušku vzala jednoho medvídka na 600ml hrnek a je to docela silné i tak 😅 Pro mě ideální koncentrace 😍
Ten příbor mu vydržel asi 10 sekund! 😆 
🌼 
S tetou Luci 🥰 
Na procházce se strejdou Samem 🥰
Středa 21. 7.
23:38 Dneska jel Matouš docela brzo do práce. Se Šímou jsme si celé dopoledne hráli a mazlili se – zvláštní, když jsme doma sami, chce se pořád tulit, ale když jsme doma i s Matoušem, zabaví se sám 🤯 Potom jsme šli na uspávací procházku s nákupem. Kupovali jsme toho docela dost, protože jsme měli přinést nějaké pomazánky a pečivo na naší klasickou středeční hrací párty v Řeporyjích. Teď, když není mamka doma, byl docela problém se domluvit, kdo vezme co. Stačila sebemenší nepřesnost v popisu toho, co mají kluci vzít za zeleninu, a už byl oheň na střeše. (Brácho promiň, ale musím – fotil mi v obchodě zeleninu, abych mu schválila kvalitu. Místo okurek poslal cukety 😀 Na jeho obranu byly zabalené v igelitu, takže to nemuselo být na první pohled poznat. Nápisu zucchini si ale všimnout mohl 😂)
Po obědě k nám přišla ségra, protože je její přítel na homeoffice a ona si užívá volna. Byla tu asi tři hodinky a mezitím si u nás vyprala deky a ručníky (mamka není doma, no 😀). Celou dobu jsme si hrály se Šímou, pily kafe a povídaly si 😍 Bylo to pravé holčičí odpoledne jako dřív. Mínus kavárna plus Šímulín 😀 Šíma si zase po pár dnech vzpomněl, jak se dělá malá, aniž by člověku vytrhnul hrst vlasů nebo mu nechal na tváři otisk své packy 😀 Dokonce jsme i něco natočili 😍
Kolem páté jsme se Šímou vyrazili na uspávací procházku s cílem v Řeporyjích. Zatím co spal, připravila jsem chlebíčky, šopák a naložila maso. Provedla jsem bráchu přípravou okurkového salátu. Přišla jsem na to, že frajer nemá problém něco udělat. On se prostě jen bojí, že něco udělá špatně. Na něj prostě nefunguje Chceš připravit okurkový salát?, ale Pojď, pomoz mi. Oloupej okurky. Teď je nastrouhej. Připrav si lák tak a tak. Ochutnej ho, zjisti co chybí. Osol a opepři okurky. Zalej to. Dík za pomoc! A salát je hotový in no time. Ještě musí trochu vypilovat úklid, ale to přijde časem, až bude v kuchyni trochu obratnější 😀
Večer se docela povedl, přestože jsme nestihli samotnou herní část večera. Celý večer jsme seděli u ohniště, opékali si buřty a chleby, z grilu jsme zase měli maso a papriky. Táta totiž zkoušel novou zahradní aparaturu, kterou pořídil speciálně kvůli Šímově oslavě prvních narozenin! S bráchou jsme ještě dělali panoramatické fotky, na kterých se někteří z nás objevovali víckrát 😀 Nestihlo se sníst vlastně nic, co jsem připravovala předem, ale to nevadí, aspoň mají kluci co jíst a nemusí jít do hospody. (Ehm nemají příležitost…)
Z toho vyprávění to vlastně nevyplývá, ale kromě mamky jsme byli všichni – táta, my tři, ségra s přítelem a brácha 😍
Kluci od ohně 🥰 
Ségra s přítelem ❤ (Ta ruka NENÍ jeho!!) 
🥰 
Pokusné selfie, které jsme pak nenahradili…
Čtvrtek 22. 7.
11:30 Trochu jsme večer přetáhli – domů jsme přišli až po desáté. Šíma to dal velice hlasitě najevo. V noci se pak asi na 3/4 hodiny vzbudil a celou dobu šíleně řval. Nakonec jsem ho ale uspala hlazením zádíček a pusinkováním 🥰 Nicméně se stejně moc dobře nevyspal a já byla ráno mrtvější než ve čtyři ráno, když Šíma plakal. A navíc Šíma ráno strhnul jeřába z obruče nad postýlkou 🥺
Dneska jsme zase sami doma. Na dnešek jsem původně měla naplánovaný sraz s Tomášem M., ale zrušila jsem ho kvůli své mrtvosti. Ale pozvala jsem k nám bráchu se ségrou – na ně nepotřebuju mít extra energii a Šíma na chvíli zabaví i je. Takže je to vlastně takové hlídání 😀
23:55 Brácha nám za jídlo odpracoval pár hodin na naší farmě ve Farming simulatoru, ségra si hrála se Šímou a učila ho nové věci. Moc jim to spolu jde a hrozně jim to sluší, oba úplně svítí, když jsou spolu 😍
K obědu jsem vařila česnečku – podle receptu pro dva, ale zdlábly jsme ji se ségrou napůl 😀 Bylo tam 10 stroužků česneku 😅 Po ó jsme vyrazili na procházku. Někdy v té době se mi ozval bratranec, jestli budu večer doma 🤔 Dneska jsme šli na Lužiny, tam jsme si objednali kafe s sebou, pak do parku a přes Luka zpět.
Bratranec M. přijel na motorce krátce poté, co se Šíma vzbudil po procházce. Dělala jsem Šímovi svačinu, když jsem slyšela typické praskání výfuku 🏍 Chvilku tu pobyl, popovídali jsme si, párkrát rozbrečel Šímu (v motorkářském vypadá fakt mohutně 😀), a mezitim přišel z práce Matouš.
Večer jsme akorát usmažili miniřízečky a koukli na zprávy. Já pak 1,5 hodiny uspávala Šímu, protože se mu nepodařilo usnout u kojení. Tak jsme si četli, pusinkovali se, mazlili se, ukazovali si zvířátka a zkoušeli zvuky, dokud nebyl tak unavený, že v podstatě usnul na místě. Jen s pomocí hlazení zádíček 🙂 My jsme si pak pustili Hvězdnou bránu, teď jdeme spát 😊
Šíma utrhnul dalšího jeřába! 😢😍😢 
Ksichtíme se s tetou Luckou, lekce 1. 
Bratranec M. z Domažlic byl v Liberci, tak už to vzal přes Prahu. Při jednom 😀
Pátek 23. 7.
13:15 Dneska jsem vstala o hodinu dřív něž kluci, což bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem dneska udělala 😀 Udělala jsem si snídani, nalila si čaj, ale co víc? Četla jsem si časopis. Hodinu jsem si četla časopis. Ještě jednou. ČASOPIS! Nikdo nechtěl pochovat, nikdo se nechtěl přizabít na hromadě časopisů, nikdo nechtěl, abych se koukala, jak mu to jde ve Farming Simulatoru 😀 Musím ale přiznat, že hodina na časopis mi už přišla docela dlouhá a přistihla jsem se při tom, že se těším, až se kluci vzbudí 😅
Dopoledne patřilo hlavně úklidu a FS19. Máme dneska v plánu jet do Luxoru pro knížku na Matoušovu bakalářku a pro dárek pro jeho ségru, která má dneska narozeniny. Chtěli jsme tam sjet během uspávací procházky, ale vzpomněli jsme si, že v jednu začíná olympiáda, takže tam pojedeme později 😀
18:30 Během dne se nic moc nedělo, jen jsem dělala sobotní domácí práce, protože zítra budeme pryč. Ještě jsme se Šímou zvládli koupání – poprvé se koupal se svými novými kelímky 🙂 K Matoušovým rodičům jsme měli přijet v 6, ale v 6 jsme teprve vyjeli. Nějak nevím, jak se to stalo 😀 Já na odjezd moc netlačila, Matouš nějak taky ne… 😅
23:50 Přijeli jsme v 19:00 😀 Popřáli jsme Matoušově ségře k narozeninám a šli jsme delat večeři. Trochu jsme se najedli, Šíma si pohrál s tetou a babičkou, a pak jsem ho šla uspat. Šíma moc nechtěl spát, protože se z posledního spánku probudil teprve dvě hodiny předtím. Pořád se budil, a když konečně usnul, vzbudilo ho štěkání 😅 Tak jsem mu dál trpělivě hladila zádíčka. Celou dobu v podstatě spal, ale když jsem přestala hladit, tak začal natahovat 😢 A tak jsme nakonec usnuli spolu 😊 Matouš si zatím užíval svoji rodinu dole.
První opravdu přečtený časopis po cca roce 😅 
Vteřiny před katastrofou – borůvka se rozmáčkla, takže všechno letělo na zem 😀 
😍
Sobota 24. 7.
22:50 Šíma se dneska vzbudil až v 6:30! Po napití spal ještě do 8:45 😊 Pak si dokonce ještě sám hrál, tak jsme se mohli chvíli válet. Já jsem se (až na bolavá záda z rozkládacího gauče) vyspala skvěle a do růžova 😊
Snídali jsme dort z oslavy. Šíma si mezitím hrál s Matoušovou ségrou a my po očku koukali na olympiádu. Potom už byl skoro čas na oběd. Tam holt čas plyne nějak jinak 😀 Vzali jsme s Matoušem Šímu na uspávací procházku, a pak jsme hráli Dobble, který od nás jeho ségra včera dostala. Oběd si dal Šíma s námi, snědl celý banán, nějakou okurku a krajíc chleba 😊
Po obědě si chvíli hrál, a pak se šel koupat do bazénku na zahradě. Venku jsme pak zůstali asi hodinu, lezl po dekách sem a tam. Dokonce se zvládnul párkrát dostat i na trávu, ale moc se mu to nelíbilo 😀
Nakonec jsme šli ještě na procházku, na které se Šíma pěkně prospal. Cestou zpět jsme se zastavili u sousedky Alice, která Šímovi už asi před půl rokem uháčkovala medvídka, který po ní dostal jméno Alík. Dali jsme jí děkovnou kartičku s fotkou a museli jsme jí slíbit, že pošleme fotku z oslavy 😊
Pak jsme si dali kafe a zase dort (myslím, že sladké nechci vidět aspoň týden) a fičeli jsme v sedm domů. Bylo to pro mě docela náročné, Matoušova rodina funguje na jiných vlnových délkách než ta moje, takže je to pro mě vždycky trochu zkouška 🙂 Cestou domů a pak i doma jsme si s Matoušem povídali o slepých místech v komunikaci mezi mnou a jeho mámou a vlastně jsme k ničemu moc nedošli. Spíš jsme jen otevřeli velkou diskuzi, ke které se budeme vracet. Snad k něčemu dojdeme.
Šíma chtěl držet za ruku při žvýkání okurky 😀 
Nechci plašit, ale neví někdo, jak se pozná, jestli je dítě posedlé ďáblem? Kdo normální by takhle seděl? 😂
Neděle 25. 7.
21:00 Dneska ráno jsme šli se Šímou koupit snídani do pekárny. A shodou okolností tam ve stejnou dobu šli oklikou kolem našeho domu i moje mamka, ségra a brácha 😀 Museli jsme se nutně vidět, protože byla mamka týden na intenzivním kurzu od své školy a byla plná zážitků. V pekárně jsme si dali kafe a menší snídani a sedli si s tím na zahrádku. Šíma se živil dalamánkem a my mezitím probrali celý týden a další extrémně důležité věci. Samozřejmě jsme se i bavili o Šímově oslavě, která bude už za dva týdny. Založila jsem kvůli ní samostatnou elektronickou nástěnku, na kterou si píšeme různé úkoly a pokyny 😀 To by bylo, abychom to nenaplánovali! 😀 Cestou domů Šíma usnul. (Výsledkem toho bylo, že večer šel nakonec spát už v osm místo obvyklých devíti 😀)
Celý den jsme měli v televizi puštěnou jako kulisu olympiádu. Šíma si většinu dne hrál, Matouš velmi usilovně pracoval na bakalářce (ehm hrál FS19) a já střídavě fandila plavcům, psala si poznámky na recepty nebo články, vařila, nebo si hrála se Šímou.
Než jsme šli se Šímou na nákup, snažili jsme se s Matoušem vymyslet, co budeme dneska vařit. Shodli jsme se na tom, že to nebudeme moc hrotit, jídlo si dneska objednáme a velký nákup uděláme třeba zítra. V obchodě jsem tak vlastně kupovala jen banány a okurky pro Šímu. Vařila jsem nakonec jen pro Šimulínka – Boloňská co dům dal (tady bude brzo odkaz na recept 😀).
Odpoledne jsme se zase sešli s mamkou, ségrou a bráchou, a jeli jsme nakupovat oblečení 😀 Dneska jsem si na den poprvé vzala nekojící podprsenku. Byla to ta, kterou jsem si kupovala na svatbu (kupovala jsem si novou, protože v 6. měsíci už mi moje staré podprsenky nebyly), jenže ta mi je pro změnu moc velká. Obvodově velká – v těhotenství se fakt roztáhne hrudník. Ze 75 cm jsem šla na 90, není divu, že mě občas bolelo i dýchat 😀 Abych došla k pointě – jediné dvě podprsenky co mi teď jsou, jsou ty kojící. Takže jsem potřebovala novou.
Šla jsem pro podprsenku a vrátila jsem se se dvěma tílky, jedním tričkem, legínami a něčím, co bych za podprsenku nepovažovala, ale je to hezký 😀 Klasika. Cestou domů jsme se stavili ve Starbucksu a koupili si nějaká ta vanilková ledová lattéčka. Celou dobu jsme se snažili udržet Šímu vzhůru, protože kdyby nám usnul třeba v půl sedmé v kočárku, tak by to byla pro jeho noční spánek katastrofa! 😀 Obvykle chodí spát v 9 a potřebuje být aspoň 3 hodiny vzhůru, aby usnul. Když je vzhůru kratší dobu, tak chce jít pořád v 9 spát, ale usnout nemůže, takže je dost nevrlý. Nakonec jsme ho ale udrželi vzhůru až domů, kde dostal svojí večerní rýži, mléko a usnul jako miminko 😊 (Teda jako Šíma miminko teď, ne jako Šíma miminko před 10 měsíci, to jako miminko fakt neusínal 😀)
Matouš teď píše bakalářku a já dokončuju týdenní deníček. Jsem docela překvapená, že jsem zvládla celý týden zapisovat a na jednu výjimku jsem vše zvládla napsat ten den. Možná to zkusím příští měsíc znova, ale nechci to moc hrotit, abych si to psaní zase nezhnusila 😀 Bylo to fajn, vznikla spousta fotek a vlastně každý den jsme dělali něco navíc 🙂
Tak asi jdeme koukat na Hvězdnou bránu 😀 (10. série SG-1)
Spokojené bříško, spokojený Šíma 😍 (Ano, je to přebalovák 💩) 
„Tohle je ještě dobrý…“
